Šestý svazek komentovaných spisů Bohumila Hrabala obsahuje příležitostné texty, poznámky, předmluvy a doslovy, úvodní slova k výstavám a rozhovory psané a poskytované průběžně a publikované v údobích, kdy se jméno Bohumil Hrabal smělo objevit v tisku.

Poslední román Marty Davouze se tentokrát odehrává v Československu v mistrně vylíčené atmosféře nadějných šedesátých let, následného totalitního režimu i polistopadového procitnutí. Autorka zachycuje příběh vysokoškolského pedagoga, který se platonicky zamiluje do herečky Miriam, manželky svého přítele, a nejen kvůli tomu se ocitá v tíživých situacích.

Známá autorka se v knize s odstupem vrací k událostem, které ji přiměly učinit zásadní životní rozhodnutí a ukončit v pozdním věku několik desetiletí trvající manželství. Mistrná líčení každodennosti v době normalizace, sarkastický přístup k listopadové revoluci i vlastní příběh lásky, přátelství a zrady jako by tvořily pouhou kulisu. Přes veškerou upřímnost zůstává podstatná snaha o překonání lidské

V příběhu se setkáváme s Jitkou Thelénovou, vychovávanou v Pražském ústavu pro rasově čisté dívky. Tam se dostala po smrti svých rodičů, kteří se stali obětí teroru po atentátu na Heydricha. V hlavní hrdince se sváří právě probuzená ženskost s nenávistí vůči všem, kdo se podíleli na ztrátě jejích nejbližších.

Domácí úkoly se vymykají z Hrabalovy prozaické tvorby, stojí na jejím okraji. Jde o koláž z autorových esejů, poznámek, rozhovorů, medailonků o výtvarnících, statí a článků, drobných lyrických i filozofických miniatur, které ukazují šíři Hrabalových zájmů, dalece přesahující oblast literatury. Jde o reprint prvního vydání, které muselo být z důvodu autorova publikačního zákazu okamžitě po vytištění

Má je moje máma, která v listopadu 1989 vyráží s břichem do průvodu a věří, že z toho neporodí. Má je můj táta, až do porodu ramínek přesvědčený, že budu kluk. A mám je i já, když se těším, že porevoluční svět bude all inclusive jako děloha mé matky. Skončím asi tak spokojená jako řidič sanitky, co nás vezla přeplněnými ulicemi. V éře neomezených možností totiž hrozí hlavně neomezené zklamání – jde

„Haló, je tam někdo živý, nebo je to automat?“ se občas ozve ve sluchátku, ke kterému vede cesta vytočením tísňového čísla 112. Zajímalo vás někdy, jaké to je pracovat na tísňové lince? Věčná smolařka Linda vám to ukáže. Provede vás přijetím do práce na tísňové lince i tím, jak vypadá její všední den. Linda měla zrovna směnu, když na jižní Moravě udeřilo tornádo, a vysílala hasičské jednotky na pomoc,

Čtveřice bývalých spolužáků z vysoké školy spolu se svými partnerkami prožívá rozdílné příběhy. Jedno je však spojuje – zásadní životní zkušenost. Všichni si prošli dobrými i zlými časy a poznali, jak pomíjivé mohou být chvilky štěstí a jak je třeba si jich vážit.

Tři deníky a tři roky, které přinesly tolik radosti, smíchu a rodinných historek, ale také útrap v nelehké době. Jasný důkaz, že dětská nevinnost, humor a bezprostřednost nás dostanou z jakékoliv šlamastyky. A také krásná možnost vrátit se prostřednictvím čtyřčlenné rodiny Vojtěcha Bernatského do dob, kdy veškeré naše kroky určovaly děti. Do dob, které jsou nejpikantnějším kořením života. A které tak

Autorka se vrací do dětství v naději zlatých let šedesátých a dospívání pod tlakem normalizačního lisu. Porodní bolesti sametové revoluce rezonují s těmi jejími. Znovu zažívá akceleraci a entuziasmus porevoluční doby, pro ni zatížený rozpadem rodiny, péčí o matku, ztrátou toho nejbližšího, a neustálým tryskem za hyperkinetickým synem. Představení se nachyluje k poslednímu dějství. Chybí role i pointa.

Příběh pro ty, kteří chtějí milovat hodně a dlouho. Je to příběh mého manželství. A začala jsem ho psát, když jsem byla nejvíc smutná, abych si vybavila, jak jsem byla veselá. Jak jsem milovala a jak jsem byla milovaná. Doufám moc, že se při čtení budete trošku smát, trošku plakat, a možná..., že svého muže pohladíte a řeknete mu: Bože! Já jsem tak šťastná, že tě mám!

Zlom v jejím životě nastal, když zjistila, že nestačí vlastnímu pracovnímu tempu. Zahlcená povinnostmi se zapomněla radovat z přítomného okamžiku. Několikaměsíční pracovní neschopnost jí ale umožnila srovnat si priority. Začala si všímat, kolik zajímavých věcí se kolem ní děje. A právě o nich v knize píše. O drobných radostech a zážitcích vtipných, smutných i tragikomických.

Blanka Milfaitová je známá marmeládová královna a autorka kulinářských cestopisů. Nyní vyrazila do oblastí, kde jí sice nehrozí únos nebo útok dravé šelmy, ale kde se musí pohybovat stejně obezřetně jako při procházce minovým polem: toto putování ji zavádí do světa literatury. V literatuře jde především o sílu a váhu slov, a Blanka podobně jako ve svém životě nevsadila ani zde na jistotu a bezhlavě

Vzpomínkový i esejisticky meditativní text o Libni padesátých let a především o Hrabalově příteli, malíři a grafikovi Vladimíru Boudníkovi (1924-1968). Na hrázi Věčnosti, v domě na libeňské periferii, plyne život svým vlastním tempem. Doktor (Hrabalova přezdívka), grafik Vladimír Boudník a filozof Egon Bondy vedou svérázné diskuse o pravé podstatě umění a odmítají brát na zřetel reálný čas. Podle knihy

Třetí část trilogie zachycuje období od vydání Perličky na dně (1963) po počátek 70. let, kdy se Hrabal stejně jako jiní stává „spisovatelem v likvidaci“ a kdy také opouští libeňský byt v domě Na hrázi „věčnosti“. Novým dějištěm se stává Kersko, novými protagonisty jeho obyvatelé i Hrabalovy kočky, novým rámcem politická situace po srpnové okupaci. Autor opět píše o svých kumpánech Boudníkovi, Maryskovi

Již šesté vydání sbírky fejetonů oblíbené herečky Ivanky Deváté neztrácí na aktuálnosti ani půvabu. Nadčasové příběhy vykreslují nostalgii válečných a poválečných let, a přitom nepostrádají pořádnou porci laskavého humoru. Autorka se vrací ke klíčovým momentům svého života a na scénu uvádí rodinné příslušníky, spolužáky z gymnázia, ale i husy a králíky či vši a blechy.

Známý český herec Václav Kopta s lehkostí a nadhledem vzpomíná na vlastní dospívání a na příhody z branže i rodinného života. Humorné vyprávění zavede čtenáře nejen do kraje autorova dětství, na pražskou Hanspaulku a do Libochovic, ale také do Berlína, na Rujánu nebo do jižních Čech.